Hoblování dřeva

Hoblování je radostí za předpokladu, že nůž je správně ostrý a dobře seřízený. Hoblík klouže dlouhými tahy po dřevě a špona se dere a kroutí kolem klínu ven. Většina kutilů se hoblíku bojí a hoblování se vyhýbá. Mají pocit, že je to prubířský kámen jejich zručnosti a vrchol řemesla. Přitom je to jedna z nejkrásnějších řemeslných technik, které se dá rychle naučit.

Základní informace o hoblování

Nejdůležitější je mít správně naostřený a seřízený nůž, kterému truhláři říkají železo. Jen tak se vám budou tvořit krásné průsvitné spirálky, které můžete následně ještě nějak využít. Pro začátečníka je nejlepší nějaký universální hoblík, kterým je například tvz. klopkař.

Protože existuje mnoho druhů hoblíků, je dobré je seřadit do malého přehledu a také si vysvětlit hlavní zásady hoblování. Hlavními druhy hoblíků jsou:

klopkař, uběrák, hladík, cidič, cidič s klopkou, římsovník a macek.

Správné hoblování

Cit v rukou získáte velmi rychle už po krátkém zacvičení. Hoblík držíme oběma rukama lehce vyosený ke směru tahu. Děláme dlouhé plynulé tahy se stejnoměrným tlakem. Zpětný tah vedeme hoblíkem ve vzduchu těsně nad obrobkem. Nikdy netáhneme hoblík zpět po provrchu materiálu.

Příčné hoblování

Hoblování tzv. čelního dřeva vyžaduje dokonale ostrý nůž. Vlákna kolmá ke směru hoblování totiž kladou mnohem větší odpor a nůž se daleko rychleji ztupí.

1. Obrobek je třeba velmi pevně upnout k pracovnímu stolu. Hoblík s vemi ostrým nožem vedeme po čelní ploše, ale jen asi do dvou třetin délky. Poté obrobek otočíme o 180°, hoblujeme z druhé strany a srovnáme zbylou třetinu plochy. Tento postup je zárukou toho, že se vám nebudou krajní vlákna dřeva vyštípávat
2. Pokud byste hoblíkem přejeli celou plochu čela obrobku, několik posledních vláken by se vyštíplo
3. U malých obrobků nebo hoblování příčných krátkých ploch si můžeme pomoci kouskem dalšího dřeva, ovšem ze stejného materiálu, jako je hoblovaný předmět. Tento pomocný kus pevně stáhneme svěrkou k opracovávanému předmětu. Pak se můžeme odvážit hoblovat po celé délce, protože se vyštípnou vlákna až z přiloženého zbytku, který takto obětujeme ve prospěch obrobku.

Zkosení nebo zaoblení hran

Zkosená hrana, jinak také fazeta, je vlastně úzká plocha místo hrany a s ostrým hoblíkem se dělá naprosto perfektně. Je třeba pouze zajistit, aby hoblík pracoval ve stále stejném úhlu vůči obrobku. U zaobleného zkosení je potřeba přejet po obrobku hoblíkem opakovaně pokaždé pod jiným úhlem.