Free songs
Domů / Pro kutily / Jak na vlastní japonskou zahradu

Jak na vlastní japonskou zahradu

Je možné říci, že filozofie může vstoupit do určité věci? Určitě ano. Máme kolem sebe spoustu věcí, které mají smysl, ať již nářadí, vybavení dílen a bytů, vozidla, ale i obrazy, hudbu a podobně. Jsou to věci určitě užitečné, krásné a i obojí.

Ale někdy se setkáme s něčím, co nabídne i něco jiného, ducha, nebo povznesení duše. Taková věc se může podařit kdekomu většinou náhodně, ale tvořit je cíleně, to nechce mít asi jen talent, ale to chce mít i tradici. A to je právě případ zvaný „Japonská zahrada“.

Japonská zahrada se vymyká všemu, co jsme dosud v Evropě poznali, i když samozřejmě i my máme dlouhou bohatou zahradnickou tradici, jak můžeme vidět třeba v zámeckých parcích. Bohužel některé parky, resp. jejich novodobé úpravy, připomínají spíše díla diletantů, i když jejich autoři mají inženýrské tituly.

Co to je japonská zahrada?

Pro Evropany je to zvláštní místo, které může vyvolávat podobné pocity, jako když vstoupíme do chrámu, velké jeskyně. Cítíme tu úžas, uvolnění, ale i klid a trochu pocit malosti. Japonská zahrada je místo klidu a relaxace. Japonsko má své zahrady staré třeba 400 i více let, ale budují se i nové. A žádná není stejná, ale přesto by měly mít něco společného. Je to spojení živé a mrtvé přírody, rostlin a kamenů, ale i lidskou rukou vytvořených doplňků z kamene, kovu, keramiky či dřeva.

Jak na japonskou zahradu?

Pokud si chceme japonskou zahradu také vybudovat, je to proto, že o ní něco již víme a nějaké jsme viděli. Pro inspiraci můžeme samozřejmě letět do Japonska, ale i u nás nalezneme vynikající zahrady, ať již v některých odborných zařízeních, botanických zahradách, tak i u soukromníků. Další informace a náměty najdeme i na internetu a v literatuře.

Rozdělení japonských zahrad

Jak na vlastní japonskou zahraduZahrady můžeme dělit různé, pokud jde o styl, tak třeba na rovinaté i kopečkovité (umělé kopce), vodní i suché jen se štěrkem a kameny, malé atriové zahrádky u domků, parkové palácové zahrady a podobně. Některé zahrady můžeme zařadit do více skupin, nebo se jejich části do jiných skupin zařazují. Podle účelu se dají dělit na meditační, procházkové, či čajové s posezením, popř. dvorkové.

Japonská zahrada není vyjadřovaná v hodnotě peněz, ale především v kompozici a harmonii každé její části s celkem. Tady se projeví osobnost zahradního architekta, jaké má priority a co považuje za bezcenné prvky.

Co je japonská zahrada

Klasická japonská zahrada je vždy idealizovanou přírodou. Jde o to, že má být sice upravená a co nejpřirozeněji, ale vytváří se především symboly a poetikou. Jsou také vytvářeny bez ohledu na roční dobu a jejich součástí jsou voda, různé terénní i umělé nerovnosti, cesty, rostliny, kamení, kameny, mosty a další prvky.

Projektování

Když si budeme vytvářet japonskou zahradu, asi těžko budeme do ní podsouvat zásady budhismku, teorií zenbudhismu a jiných asijských filozofií, které neznáme, ale budeme spíše kopírovat prvky, které se nám líbí. Zahradu ale tvoříme i tak zejména pro uvolnění těla i mysli, nejde tu jen o samoúčelnost, ale nalezení klidu pro relaxaci a meditaci, což je zásadou zenbudhismu. A to je třeba respektovat.

Základem je přírodní a přirozený vzhled, proto se používají hlavně přírodní tvary, vyvarujme se přísné geometrii. Můžeme využít vodu tekoucí, příp. i vodopádek, stojící (jezírko), písek, kámen, dřevo a pokud rostliny, tak upravené. Můžeme vytvářet promyšlená aranžmá z kamenů, třeba napodobit tekoucí vodu, ale vždy na podkladě z písku nebo z drobného štěrku. Obdobně i písek a drobný štěrk lze formovat do konkrétních obrazců, třeba jako symbol řeky, a nad nimi kameny představují hory. Kouzlo japonských zahrad tkví v jejich účelnosti a jednoduchosti, základním pravidlem je proto všeho s mírou.

Rostliny

Jak na vlastní japonskou zahraduDo japonské zahrady se hodí zejména kapradiny, mechy, jinany, bambus, rododendrony, ale i borovice. Pokud sem chceme umístit listnáče, tak zejména ty s barevnými listy, absolutně vhodné jsou bonsaje. Mech, protože nepotřebuje mnoho vláhy, zde v zahradě navozuje pocit harmonie a klidu. Bambus zase zvýrazní asijský charakter japonské zahrady.

Původní japonské zahrady nebyly ale nijak barevně pestré, spíše dbaly na monochromatickou zeleň. Přesto se květinám nevyhýbaly, nesměly působit rušivě. Květiny by měly být voleny tak, aby zdůraznily zeleň, která je hlavní barvou zahrady.

Doplňky

Klasickými doplňky jsou kamenné či keramické lucerny a lampy, místo pěšinek šlapáky z velkých kamenů, kameny s důlky či nádobky na vodu, zvonky, lavičky, pítka pro ptáky, můstky a podobně.

Závěr

Pojem „japonská zahrada“ se ve světě bere jako umělecké dílo. I obrazy malují amatéři, a přesto jejich díla mohou působit příjemně, a naopak některým dílům profesionálů málokdo rozumí. Japonská zahrada vám nepřinese úrodu ovoce, či zeleniny, ale nabídne vám klid, souznění s přírodou, byť na naše poměry asi umělou, někomu i navázání pocitu spojení s historií. Smysl japonské zahrada je v pocitech a ne v materiální účelnosti.

O Makawiel

Příznivce moderních trendů v bydlení a inovací pro domácnost

Zanechte zprávu

Nahoru