Štípání dřeva sekerou i štípačem bezpečně a bez dřiny

Štípání dřeva patří k podzimu stejně jako vůně kouře z komína. Kdo topí v kamnech nebo krbu, ví, že dobře naštípané a proschlé dříví hřeje víc a méně dýmí. Ke štípání ale nestačí jen síla. Rozhoduje správné nářadí, technika a bezpečnost. Projdeme, čím štípat, jak držet sekeru, kdy se vyplatí štípač a jak polena uložit, aby do příští zimy dobře vyschla.

Vyberte správné nářadí

Na štípání se nehodí každá sekera. Univerzální sekera má tenčí břit, který dobře sekne napříč vlákny, třeba při odvětvování nebo přípravě třísek. Ve štípaném poleně se ale snadno zasekne. Štípací sekera má širší, klínovitě tvarovaný břit, který dřevo rozevírá podél vláken. Pro silnější špalky existuje štípací palice, často nazývaná kalač. Má těžkou hlavu a zadní plochou stranou se dá tlouct do štípacího klínu.

Na suky a velmi silné kmeny se hodí ocelový štípací klín, do kterého se tluče palicí nebo kladivem. Běžnou sekerou na klín netlučte. Hlava na to není stavěná a může se poškodit nebo uvolnit z topůrka.

Před prací zkontrolujte, že hlava sedí na topůrku pevně a topůrko není prasklé. Ostří udržujte nabroušené, protože tupá sekera víc odskakuje a je nebezpečnější.

Připravte si pracoviště

Štípejte na pevném a stabilním špalku, nikdy přímo na zemi. Když sekera projde polenem, zarazí se do špalku, a ne do kamenů nebo hlíny, které by ostří zničily. Ideální je nižší špalek, aby sekera dopadala na poleno ve chvíli, kdy je topůrko přibližně vodorovně. Pak se síla úderu přenese nejlépe a sekera méně často sklouzne.

Kolem sebe mějte volný prostor bez větví, šňůr na prádlo a překážek, o které byste mohli zavadit při nápřahu. Děti, zvířata a ostatní lidé musí stát v bezpečné vzdálenosti. Odlétající kus dřeva dokáže pořádně ublížit.

Jak štípat sekerou krok za krokem

Postavte poleno na špalek řeznou plochou nahoru a podívejte se na něj. Hledejte trhliny, které vznikly při schnutí. Tam se dřevo rozevře nejsnáz. Suky naopak obcházejte, protože vlákna kolem nich vedou křivě a sekera v nich uvízne.

• Postavte se rozkročmo zhruba na šíři ramen, čelem k polenu.
• Uchopte topůrko oběma rukama. Spodní ruka drží konec topůrka, horní je blíž hlavě.
• Při nápřahu zvedněte sekeru nad hlavu a při úderu nechte horní ruku sjet po topůrku dolů ke spodní.
• Míříte na místo, kam chcete zasáhnout. Necílíte na povrch polena, ale jako byste chtěli proseknout až do špalku.
• Velké špalky neštípejte středem. Odštípávejte z nich plátky od okraje a postupujte dokola.

Pokud sekera v polenu uvízne, netahejte ji ven škubáním a nemlaťte polenem o špalek s nasazenou sekerou nad hlavou. Bezpečnější je vsadit do trhliny klín a dorazit ho palicí.

Kdy se vyplatí štípač dřeva

Pokud štípete každý rok několik metrů dříví, máte hodně tvrdého a sukovitého dřeva nebo vás bolí záda, vyplatí se zvážit hydraulický štípač. Ten tlačí poleno proti klínu, případně tlačí klín do polena, silou udávanou v tunách. Doma se nejčastěji používají elektrické štípače na 230 V. Pro velké objemy existují silnější stroje na 400 V, benzínové nebo poháněné od traktoru.

Štípače se dělí na ležaté a stojaté. Ležaté jsou kompaktní a hodí se na kratší a slabší polena. Stojaté zvládnou delší a těžší kusy, které se nemusí zvedat do výšky. Při výběru sledujte maximální délku a průměr polena a sílu stroje, aby odpovídaly dřevu, které štípete.

U štípače vždy pracuje jen jeden člověk. Stroje bývají vybaveny obouručním ovládáním, aby obsluha měla během štípání obě ruce mimo nebezpečný prostor. Toto ovládání nikdy neobcházejte a ruce nevkládejte mezi poleno a klín.

Ochranné pomůcky

I při štípání sekerou se vyplatí brát bezpečnost vážně:

• ochranné brýle, protože třísky a kousky kůry odlétají do obličeje,
• pevná obuv s ocelovou špičkou, která ochrání nohy při sklouznutí sekery nebo pádu polena,
• pracovní rukavice, které lépe drží a chrání ruce před třískami,
• u štípače i chrániče sluchu, pokud je stroj hlučný.

Štípejte odpočatí a soustředění. Většina úrazů přichází s únavou na konci dne, kdy se ruce třesou a míření není přesné.

Kdy dřevo štípat

Čerstvě pokácené dřevo se obvykle štípe snáz než proschlé, protože vlákna jsou pružnější a polena ještě nepopraskala a nezkroutila se. Navíc čím dřív dřevo rozštípete, tím rychleji vysychá. Mnozí chalupáři rádi štípou v mrazu, kdy zmrzlé dřevo bývá křehčí a lépe puká. Na kluzkém a zledovatělém povrchu ale dvojnásob dbejte na pevný postoj.

Jak naštípané dřevo uložit a vysušit

Naštípaná polena skládejte na místo, kde je chráněné před deštěm shora, ale z boků na něj fouká vítr. Ideální je přístřešek nebo dřevník s otevřenými stěnami. Spodní vrstvu nepokládejte přímo na zem, ale na palety nebo hranoly, aby dřevo netáhlo vlhkost.

K topení se hodí dřevo s vlhkostí pod 20 %. Měkké dřevo, jako smrk nebo borovice, vyschne rychleji. Tvrdé dřevo, jako buk nebo dub, potřebuje delší dobu, obvykle počítejte alespoň s jedním až dvěma roky. Vlhkost snadno zjistíte levným vlhkoměrem na dřevo. Měřte na čerstvě rozštípnuté ploše, ne na povrchu polena, který vysychá jako první.

Spalování vlhkého dřeva se nevyplatí. Velká část energie se spotřebuje na odpaření vody, kamna méně hřejí, víc kouří a v komíně se usazují dehty. Dobře proschlé dříví je proto stejně důležité jako samotné štípání.

Foto v úvodu: Shixart1985, Wikimedia Commons, licence CC BY 2.0.