Tříděný odpad v ČR je stále aktuální téma

V třídění odpadu je sice Česká republika na prvních příčkách, nicméně kvalita tohoto odpadu značně pokulhává. Žijeme v mylné představě, že třídění odpadu je jednak ekologické, ale i levnější díky recyklaci. Přitom třídění selhává právě ve zpětné využitelnosti. Kvalita vytříděného odpadu v kontejnerech určených pro papír, plasty a sklo nebývá příliš dobrá. Svezený materiál z kontejnerů se proto musí ještě dotřiďovat na speciálních linkách, a i přesto je celková finální využitelnost jen 30 % až 70 % podle druhu odpadu.

Třídění odpadu zabezpečujeme dostatečně, ale není příliš kvalitní

Lepší třídění odpadu by přitom zlevnilo poplatky. Dnes jsme svědky nabádání k třídění odpadů jak v kancelářích, skladech a velkoobchodech – zkrátka ve firmách, ale i v domácnostech. Prakticky v každé malé obci vidíme třídicí nádoby či kontejnery. Bylo by však vhodné, aby příslušné úřady přestaly upřednostňovat kvantitu a nabádaly spíše k lepší kvalitě třídění. Z mnoha příkladů ze zahraničí je totiž jasně patrné, že regiony, které sice objemově nevytřídí zdaleka tolik, co Česko, mají daleko větší využití tříděného odpadu.

Cena na likvidaci a co je opravdu papír?

Likvidace směsného komunálního odpadu je například oproti plastu o 75 procent levnější. Likvidace tuny tetrapaku stojí dokonce až 60 tisíc, kdežto komunálního odpadu včetně svozu okolo 2500 korun.

Tetrapak se právě z recyklátu z finančních důvodů nevyrábí. Pro obce je proto přechod na kvalitní třídění finančně efektivní – pro občana by mohlo dojít ke snížení poplatků i o čtvrtinu.

Pokud se podíváme na příklad modrých kontejnerů na papír, ty obsahují až několik desítek druhů papíru, přičemž každý vyžaduje jiný způsob zpracování. Čili musíme si představit, co následuje po vyprázdnění kontejnerů. Odpad putuje ještě na speciální třídicí linku, kde je pak rozdělen podle druhů – noviny, časopisy, kartony, krabice a směsný papír. Nejprve jsou odstraněny nežádoucí příměsi, jako je směsný komunální odpad, špinavý a mastný papír atd. Papír roztříděný podle druhu materiálu splňuje požadavky zpracovatelů a je u nich více ceněný. Využitelných je 60 procent obsahu kontejnerů.

Nakládání s odpady ve firmách

Podniky ze zákona podléhají povinnosti postarat se o odpady vyprodukované v rámci jejich činnosti. Každá kancelářská budova, ale i každý sklad, dílna či velkoobchod je na základně tzv. “zákona o odpadech” povinen zajistit ekologickou likvidaci odpadů. Při překročení limitu více než 100 tun běžného odpadu ročně (popř. více než 100 kilogramů nebezpečných odpadků), je povinen vést podrobnou evidenci odpadového hospodářství. Živnostenské odpady je nutné ohlásit, zabezpečit před únikem a odcizením a zajistit jejich likvidaci. Tím se rozumí sjednání svozu odpadů. Mnohdy ovšem společnosti nevedou své zaměstnance ke správnému zacházení s odpady.

Přitom dnes již není problém zajistit vhodné odpadkové koše na veškeré druhy odpadu. V rámci dílenského vybavení v různých provozovnách by neměly chybět příslušné nádoby, často určené i na nebezpečný odpad.

Zpětné zpracování plastů bude čím dál více vyžadované

Plasty jsou různorodá skupina materiálů a problém je právě v různorodosti, v podstatě je možné zpracovávat jen jednodruhové plasty. Ty, které byly vyhozeny do žlutých kontejnerů, se dotřiďují na speciální lince. Ze směsi plastů, které se objeví na pásu, se ručně vybírají například PET lahve, fólie, PE-HD a polystyren. Ty mají speciální samostatné zpracování. Pásem tak projedou nečistoty a další složky, které do prodejných plastů nepatří. Většina dotřiďovacích zařízení třídí plasty podle chemického složení, případně barvy. Následný jednodruhový plast se ve většině případů dává zpracovatelům, kteří z odpadních plastů vyrábějí takzvaný regranulát, tedy surovinu pro opětovnou výrobu stejného chemického složení.

V České republice existuje sice snaha o maximální vytříděnost, která vede ke sběru velké materiálové škály plastů, a přitom pro další recyklaci je vhodných pouze zhruba 20 až 30 procent. Až 70 procent takto “tříděných” plastů přitom stejně skončí na skládce. To je potřeba změnit a zejména zvýšit obecnou informovanost o kvalitním třídění jednotlivých materiálů. Do budoucna se to jistě vyplatí a bude to nezbytné i z důvodů zvyšujícího se nedostatku po materiálech.

Recyklace skla

Sklo je na tom ze všech odpadů nejlépe, lze jej recyklovat donekonečna. Je však třeba hlídat, aby se při výrobě bílého skla do pece nedostalo sklo barevné. Ale také se tam nesmí připlést žádná jiná nečistota, kov, keramika nebo porcelán. Vytříděné „čisté“ sklo se v rámci recyklace rozdrtí a přidá do výchozí směsi pro výrobu nového skla. Ušetří se při tom mnoho energie, surovin a peněz. Využitelných je téměř sto procent.

Aby se odpady nestaly časovanou bombou

Řešení problému s odpady by mělo začít předcházením jejich vzniku. Dosavadní systémy výroby a spotřeby bohužel neposkytují mnoho možností, aby se předcházelo vzniku odpadů a snižovalo se tak jejich množství. Je třeba na to poukázat a začít pracovat na přehodnocení celého životního cyklu – od návrhů výrobků a balení až po volbu materiálů.