Pletací příze jsou pro mě vším

Když se mě někdo zeptá, jak nejraději trávím svůj volný čas, odpovím mu, že u pletací příze s jehlami v ruce. A je tomu skutečně tak. Pletení je totiž můj obrovský koníček již řadu let. Plést mě naučila má maminka, která si přála, abych se jednou v životě neztratila a kromě zaštupování ponožek, uměla také něco kloudného uplést. A tak jsem u ní jako dítě, ač nerada dlouhé hodiny vysedávala a dívala se na to, jak plete svetry, čepice či ponožky pro mého tatínka, který její výtvory miloval. 

Pletací příze jsem na chvíli vyměnila za šicí stroj

Ač mě pletení nadmíru bavilo, šla jsem se vyučit na švadlenu a chtěla se stát uznávanou módní návrhářkou, což bylo na tehdejší politické poměry dosti okázalé přání. A jak tomu tak v dobách dávno minulých bývávalo, i já jsem skončila u šicího stroje ve výrobně pracovních oděvů, kde jsem svůj potenciál opravdu nemohla využít na 100%. Po dvaceti letech v tomto závodě jsem si ovšem řekla, že odejdu a vezmu do ruky opět pletací příze a půjde své výtvory, zejména tedy dětské hračky, prodávat na různé jarmarky a poutě. A za toto rozhodnutí, jsem dnes opravdu velmi ráda. Mohu totiž dělat to, co mě baví a ještě k tomu si vydělat někdy i slušný obnos peněz. 

Mé děti se o pletení rovněž zajímají

Na upletené hračky, které jsem svým dětem dávala, dodnes velmi rádi vzpomínají. Pletací přízese navíc začala vyrábět i z velmi měkkého materiálu, který byl pro pletení těchto dětských maňásku, jako dělaný. Kouzlu těchto ručně upletených hraček naprosto propadli a dnes sami své děti zásobují podobnými kousky. Já, v roli správné babičky zastávám pletení čepiček, svetříků a také každoročních ponožek, které mé dvě vnučky, naprosto zbožňují. Je tedy nadmíru jasné, že ač se na náš trh derou různé nekvalitní hračky, které upoutávají pozornost rodičů zejména svou cenou, mají ručně zhotovované hračky stále u některých z nás, své zastání.