Broušení dřeva zvládnete i vy

Dřevo patří k těm materiálům, které jsou spojeny s lidstvem od jeho počátku. Jeho opracování nebylo náročné ani s primitivními nástroji, takže určitě i na něm je velký podíl vývoje lidstva. Bohužel má dřevo poměrně krátkou životnost, takže dřevěných předmětů z pravěku i dob pozdějších máme jen velmi málo. Ale nechme historii stranou a věnujme se jednou ze základních technologií opracovaní dřeva, a to je broušení.

Princip broušení

Broušení je postupné rovnoměrné ubírání materiálu, takže jím upravujeme rozměry předmětu, nebo upravujeme jeho povrch. Je však nutno podotknout, že jde vlastně o nenávratnou úpravu.

Na broušení lze použít různé nástroje, z těch základních to jsou hlavně rašple, pilníky a brusné papíry a plátna. Pokud jde o povrch, ten tyto nástroje zanechávají různý, od hrubého po hladký až vyleštěný, a z toho vyplývá i jejich použití. Správné broušení a konečná úprava však dodají dřevu jedinečný ráz, kdy se snažíme, aby vynikla jeho struktura s kresbou letokruhů a jeho zabarvení. To lze pak ještě více zdůraznit dalšími technikami povrchové úpravy, např,. mořením.

Hrubé broušení

Mnohé broušení si můžeme ušetřit tím, že přesně nařežeme jednotlivé díly. Jenže většina řezných nástrojů zanechá velmi hrubý povrch, proto nesmíme řezat na přesný rozměr, pokud chceme ještě dále povrch řezané části upravovat. Obvykle srovnáváme nahrubo zejména plochy řezů, a to ručně, ale i strojově. K ručnímu broušené se používá rašple, což je podélný pilník s vysekanými ostrými hroty. Dále se máme hrubý pilník.U pilníků se všeobecně zanášejí zuby, které je občas potřeba hrubým kartáčem vyčistit.

Na hrubé broušení bruskou se používá smirkové brusné plátno či papír zrnitost 40 nebo 60. Papír či plátno, pokud brousíme ručně, máme na nějaké rovné ploše, většinou jde o špalíček, abychom udrželi rovinnost. Velké plochy je třeba brousit krouživými pohyby po celé ploše, aby nedošlo k probroušení některých míst. Brusky se prodávají v několika druzích, a to excentrická, vibrační či rotační, případně se používají pásové brusky na hrany a velké plochy.

Jemné broušení

Hrubé broušení změníme na jemné, když se přiblížíme k žádanému rozměru. Zde pak již není třeba používat síly, protože na citu a správnosti vedení jednotlivých tahů závisí konečná úprava povrchu. Zde se snažíme jemnými smirkovými plátny či papíry 80 či 100 dopracovat k částečně hladkému povrchu, ale pro nejjemnější broušení použijeme dokonce zrnitost 150 a u tvrdých dřeva až hrubost 240. Brousit bychom měli po letech dřeva, zásadně také používáme špalík, rest. jeho hladkou plochu, protože jinak v ruce bychom mohli brousit nepravidelně. Zvláště je pak nebezpečí u měkkého dřeva, že ho přebroušené a tvrdší léta by zůstala vystouplá. Nejčastěji se používá u domácích kutilů univerzální brusný papír červenohnědý. Profilované povrchy se brousí suknem. Během broušení dřeva vdechujete jemný prach. Ať už profesionál, nebo domácí kutil, měli byste myslet na ochranu dýchacích cest.

Na vyčištění plochy lze použít i střep ze skla, nejlépe ne rovný, ale s mírným obloukem. S ním pak zásadně jezdíme v jednom směru po dřevě ve směru let. Pro dohlazení se také doporučuje smirkový papír namočit, pokud ale nebude dřevo barvit.

Obchody nabízejí i brusné houby, ale jde o materiál vhodný pro malé opravy či práce, protože při broušení s nimi se nevyvarujeme chvění či prohnutí, kdy by spodní brusná hrana mohla zajet do dřeva tak, že by vybrousila velký škrábanec.

Broušení hran a rohů

Hrany a rohy se brousí jen po létech, tedy ve směru vláken dřeva. U hran lze brousit vlákna napříč na hrubo, ale při finální úpravě zase jen po létech.